Brno

Jet do Brna kvůli 20 minutám běhu? Nechápavé pohledy a kroucení hlavou jsou častou reakcí na moje rozhodnutí jet si zaběhat na další závod Nativia Chalenge, a teď pozor až do Brna J. No moje celková kondice není úplně nejlepší a Annie taky není úplně v ideální náladě na běh, neboť si usmyslela, že čeká štěňátka. Takže je pomalá a jenom by papala…to budeme ale super dvojka, no nic uděláme si výlet.

Náš odjezd se trochu komplikuje a vyrážíme v pátek až v šest hodin večer. V trošku přeplněném fokusu míříme do Brna ve třech a se třemi psy. Cesta po dálnici utíká rychle a za čtyři hodiny jsme v Brně. Dokonce nacházíme i louku, kterou máme od pořadatelů domluvenou na stanování. Parkujeme v trávě a stavíme stany. Je hotovo a chceme ještě chvíli posedět, ale většinu z nás přepadá únava z celého pracovního týdne a dlouhé cesty. Takže nakonec jdeme radši spát.

Ráno nás budí sluníčko a po snídani se vydáváme na místo závodu. Když přijíždíme na určené místo, příjemně nás překvapí hezké prostředí, ve kterém se závod koná. Odbydeme si prezentaci, někteří z nás si proběhnou trať a pomalu se začínáme chystat na start.

Ještě poleju Annie vodou a už jsme připraveny. Tři, dva, jedna start, Annie vypálí v pěkném tempu dopředu a už letíme vpřed. První zatáčka malý seběh a kopec. Á paničko tak na to ti teda kašlu…Annie prověsí vodítko. Ještě se mi daří v tomto kopci jí trochu vyhecovat k cvalu, ale potom už svoje snahy vzdávám, neboť mám sama co dělat, abych to udýchala. A tak si tak spolu běžíme, Annie jen tak na pohodu, já schvácená. Hlavou se mi honí dost věcí, třeba proč to vlastně dělám, jestli ono to IPO není jednodušší, že je to naprd, když skoro dobíhám psa, že ta moje kondice tedy měsíční pauzou doopravdy dostala zabrat a nakonec že tady asi umřu. Na poslední rovince se mi nicméně podaří se z posledních sil pořádně rozběhnout a rozběhnu taky Anču a tak už míříme do konce opět v pěkném tempu a točíme to, co to dá. A tady je odpověď na moje předchozí přemítání, tohle je to, proč to vlastně dělám, baví mě tahle souhra se psem! A je tu cíl. Annie má závodního ducha, takže když vidí dav lidí a „cílovou pásku“, tak přidá. A tak vbíháme do cíle skvělou rychlostí a vypadá to jako bychom takto letěli celou cestu.

A co říct na závěr? V Brně bylo hezky, pořadatelé vymysleli zajímavou trať. Prostředí bylo krásné. Pěkně jsme si zaběhaly. Sice většinu trasy každá sama za sebe než spolu, ale to nevadí, je to jenom závod. Svého psa znám natolik dobře, abych věděla, že to prostě tentokrát líp nešlo. Člověk se ani nemůže zlobit, s Annie jsme tým a já mohla taky víc zabrat. Ale příště si to určitě zase vynahradíme!

A jak dopadli Plzeňáci? Myslím si, že všichni jsme běželi dobře a na hranici svých aktuálních možností a možností pejsků. V kategorii žen se psy nad 25 kg obsadila Barča s Bredem 9. místo, já s Annie 12. místo a Janča s Enricem 13. místo. V kategorii žen se psy do 25 kg obsadila Barča s Fidorkou 4. místo. V kategorii mužů se psy do 25 kg obsadil Honza se Snickersem 2. místo a Lukáš s Cassií 8. místo.